Taková báječná souhra okolností, která i z tak banální věci, jako je probuzení, udělá noční můru, a i když si člověk říká, že horší už to snad být nemůže, rychle ho vyvede z omylu.

Dneska je děsně zevlící den. Venku vedro k padnutí, voda v písáku ale ještě studená - tak se textem a několika obrázky vrátíme o 14 dní zpátky, kdy jsme odstranili poslední černou kaňku v našem bytě. Ze skladiště se konečně stala pracovna :o)

V podstatě nic, to je ten problém. Od začátku května jsme žádný další výjezd nepodnikli, škola, práce, práce, squash, spánek :o) Lotrinka se se školou podívala do bývalého koncentračního tábora Mauthausen, tak se brzy dočkáte fotogalerie. Samozřejmě dál probíhá anglická liga :o) Mno a teď o víkendu jsme se rozšoupli a konečně vybavili a vygruntovali pracovnu... To budete koukat :o)

Jak jsme vyrazili na vesnickou pouť, co tam čekalo na malé i velké, jaká tam měli zvířátka a komu nakonec bylo špatně :o)
AKTUALIZOVÁNO: Přidány fotografie!

Úklid, vaření, pečení, zdobení, výlety, sport, ale i totálně nepovedené velikonoční trhy. I když nejsme ani jeden věřící, nějaký ten křesťanský svátek a den volna navíc se vždycky hodí ;o)

Tak zatím to není tak horké :o)) Potomka ještě nečekáme, ale přesto jsme včera přivítali nového člena naší domácnosti - či spíše parkoviště. Vážení a milí, seznamte se s princeznou Růženkou!

Už je to tak... Jsme spolu od Lotrinčiných 16 a půl let, tento týden oslavila osmnáctiny a už je z ní velká slečna :o)) Dostala dort, spoustu kytiček, velikou bonboniéru a squashovou raketu, abysme spolu mohli chodit prohánět míček na kurt :o)

Vánoce, Vánoce, přicházejí... A už jsou tady! Náš první společný Štědrý večer, první vlastní stromeček a všechno, co k tomu patří. První Vánoce v našem novém bydlišti :o)

Co tak ještě v našem bytečku chybí, aby byl o Vánocích co nejútulnější a sálala z něj ta pravá sváteční nálada? Hmm, dráty trčící ze stropu asi nejsou zrovna to, co by Ježíšek při vykládání dárečků pod stromkem ocenil.

Ten čas vážně letí jako splašený! Člověk se ani nenaděje a půl roku uteče jako voda. Utíká to tím víc, čím víc je to období napěchované událostmi. A nebylo toho opravdu málo! Ale vlastně, kde jsme to posledně skončili?

... o tom, jak je život i přes některý psovský momenty krásnej. Jak po zimě přijde jaro, který probudí přírodu, celou ji natře nazeleno a nechá všechny květy rozkvést.

Takže, máme neděli. Neděle následuje po sobotě, která obvykle přichází po pátku. A co se dělo v pátek? Správně... jak informoval předchozí příspěvek, vyrazili jsme na lov bydlení.

Byla jsem psíma očima napadena, že se tady tomu moc nevěnuju... no nevěnuju:)), Joe píše jinak a totálně o věcech, který já bych vynechala...:)
Ale teď přišla zajímavá věc... věc, která ho katapultuje do výše mých zamilovaných očí... protože mi vlastně celou dobu o nic jinýho nejde, že :))
Koupí Joe autíko, nebo nekoupí Joe autíko?;)

Právě jsem se vrátila ze sprchy, čekám, než mi uschnou vlasy a papám toast, tak sem zatim něco napíšu... OK, něco o mně:)

Takže základní fakta máme za sebou a teď letem světem z jiného soudku - kde se vzala přezdívka JoeMax a jaká je její historie?