Na přelomu ledna a února na několika místech republiky přituhlo a napadl čerstvý sníh. První únorovou neděli se na iDnesu objevila zpráva: "Mladík měl řidičák tři týdny, zabil spolujezdce". Kluk, kterému rodiče půjčili peugeota 206, nezvládl na kluzké silnici řízení a ve smyku to prásknul do stromu. Stalo se to přesně den po smutném, tříletém výročí jiné nehody.

Tak, a je to tady. Druhá sezóna v Carlisle United začíná, ale díky přechodu na novou verzi hry nezůstal v týmu kámen na kameni. Náš mančaft je ve druhé anglické lize třetí nejhorší hodnocený a vypadá to, že hlavní cíl - zachránit soutěž - bude po megaúspěšné loňské sezóně poměrně tvrdý oříšek. Jaké změny se tedy našeho týmu dotkly a jak dopadla příprava?

Nedávno jsem vezl kolegyni do práce a v souvislosti s děním na pražských silnicích jsme stočili hovor na téma firemní auta vs. ostatní řidiči. Prakticky jsme se shodli na tom, že jakmile našinec uvidí před sebou automobil polepený logy, začne se mu schválně lepit na záď, případně ho brzdit doufaje, že dojde k úhoně a firma to potom všechno zacvaká.

Ke svému virtuálnímu působení v anglickém třetiligovém Carlisle United už jsem se dobrý půlrok nevrátil. Protože mezitím vyšla nová verze FIFA Manageru, rozhodl jsem se udělat za dosavadním vývojem udělat tlustou čáru. Ovšem nejprve se pojďme se podívat, jak moje premiérová sezóna vlastně dopadla: Takže nás dnes čeká finále poháru a stručně posledních 35 třetiligových dnů.

Ani ne dva týdny zpátky jsem se tu rozepisoval o možnosti, která se přede mnou otevřela, a to zase si po letech aspoň na regionální úrovni zase zahrát fotbálek. Dlouho očekávaným dnem byla sobota 10. ledna, kdy se konal zimní turnaj, na které jsem startoval vlastně dodatečně.

Už jsou to pomalu dva roky, co jsem naposledy nastoupil k soutěžnímu fotbalovému utkání. Jak to dopadlo, to jste se mohli dočíst v článku "Jak moje pravá noha potkala fotbal". Od té doby jsem pauzíroval, s Lotrinkou jsme jenom mazali squash, ale teď se možná přede mnou po letech otevírá nová fotbalová štace...

Co člověku rozproudí krev v žilách? Co ho přinutí provádět směšné pohyby na parketu dlouhých 6 (a případně více) hodin? Co mu udrží oči otevřené, i když celé město už dávno spí? Odpověď zní: hudba. Dobrá hudba. Trance!

Měla to být nejúžasnější noc v dějinách českých multiplexů. Zaplať jeden lístek a můžeš na všechny filmy do všech Palace Cinemas v republice. Dvanáctihodinový filmový maraton se ale díky mizerné organizaci změnil ve frašku a boj o každé volné místo.

Jak jsem se ploužil po okreskách - Jak jsem málem dostal pokutu - Jak jsem vystavoval - Jak jsme se bavili - Jak mi málem ukradli notebook a další veselé příhody.

Stalo se 27. září 2008. Lidičky ze serveru www.jednastopa.com se rozhodli uspořádat výjezd u příležitosti ukončení letošní motosezóny. Nikdy jsem na žádné hromadné jízdě nebyl a moc jsem se na tuhle akci těšil. Že to ale bude až taková paráda, o tom se mi ani nesnilo.

Každý má ve své výdrži a výkonnosti hranici, po jejímž dosažení začně jeho organismus bít na poplach a snaží se vyrovnávat tu spánkový deficit, tu vyčerpání z práce. Mám takový pocit, že takový stav u mě právě nastal, protože v poslední době toho bylo opravdu dost.

Po roce a půl jsem v rámci pracovních povinností vyrazil za hranice naší vlasti a úplně poprvé v tom jsem sám. Firma mě vypustila do Berlína, německého hlavního města, abych tady okouknul veletrh elektroniky IFA. A protože mi doma zůstala Lotrinka sama samička, je tohle i takový otevřený dopis pro ni :o*

Pomalu přichází jaro a v kabině se pomalu neprobírá nic jiného než postup. A ještě jedna trofej leží klukům v hlavách - Johnstone's Paint Trophy, ligový pohár pro nižší soutěže. Probojovali jsme se už do semifinále, kde narazíme na slavný Leeds United!

Skončilo nám zimní přestupové okno a já jsem stejně jako v létě zabodoval s přestupy. Jedničkou je brankář Jensen, který už své kvality prokázal, na 7. místě defenzivní štít Gower, osmý bek McCracken a Top10 uzavírá Chris Greenacre. Aniž bych chtěl, přišlo do týmu pět nových hráčů...a snad to bude na hřišti znát :o)

Dneska jsem si vzal pořádné sousto, snad se s ním nezalknu :o) Recenzí jsem napsal spoustu, ale desku jsem hodnotil všehovšudy jednu - před mnoha a mnoha lety druhé album Babylon Zoo, které bohužel nebylo zdaleka tak geniální, jako to první. Po deseti letech píšu druhou hudební recenzi na nové album kapely No Name, která je tu shodou okolností už taky 10 let :o)