Páteční ráno a jiné povídky

Co se stalo dneska ráno, jak jsme pro Lotrinku sháněli brusle a proč jsme stáli v dešti u Národního divadla :o)

Dnešní ráno bylo docela fajn. Už v šest jsem otevřel oči poměrně čilý, ale když jsem kouknul na hodinky a zjistil, jak je ještě brzo, zase jsem je zavřel a definitivně jsem se probudil vedle svého miláčka o hodinu později. Přečetl jsem si něco o bombardování německých přehrad rotačními pumami, Lotrinka mi přichystala jídlo a vyrazil jsem. Hned u brány se na mě nalepil se svou fabií soused z druhého patra, nejdřív jsem mu na dálnici ujel, aby mne dohnal v Praze na Jižní spojce (někdo tam holt jede 80 a někdo ne :o)).

Odbočil jsem jako obvykle směr Hostivař, zanadával na nějakého džípa, jemuž byl připojovací pruh asi moc dlouhý a cpal se na hlavní mezi auta už přes plnou čáru, a zastavil na křižovatce na červenou. Byl jsem asi třetí v řadě, když tu koukám, že přes křižovatku putuje plastový kryt od kola. Asi někdo střihnul zatáčku svižněji a upadlo mu, domnívám se... Omyl. Sotva jsme vyjeli na zelenou, uviděl jsem v křižovatce ležící stříbrný přední spojler a nabořenou modrou fabii. Kde zůstal zbytek toho stříbrného nešťastníka, to se mi nepovedlo zaregistrovat, ale takhle se srazit uprostřed ranní špičky uprostřed vytíženého křížení dálnice a teplické výpadovky... mno asi se to tam teď pěkně štosuje.

Už před dvěma lety jsem Lotrince slíbil, že jí pořídím inline brusle, abychom spolu mohli za pěkného počasí brázdit stezky. Jak jsme zařizovali bydlení, neměl jsem penízků nazbyt, až teď se mi povedlo ušetřit a pod vidinou skvělých letních slev jsme vyrazili do Hervis Sportu. Což o to, bruslí tam měli habakuk, pánských i dámských, jenže ty holčičí Lotrince ne a ne padnout. Ačkoliv jsme neustále prohrabávali regály a hledali vhodnou velikost, i když jsme zkoušeli všechno, co mělo papírově sedět, nepovedlo se. Buď byly brusle moc široké nebo tlačily.

Opustili jsme tedy pobočku ve Sparu a vydali se na Chodov, kde jsme konečně našli, co jsme potřebovali. Popravdě, byly to "unisex" brusle, barevnou kombinací spíš do pánských, ale seděly výborně. Holt má Lotrinka specifickou nožku :o) Pak jsme si pořídili ještě sportovní ponožky a po vyčerpávajících nákupech skončili u zmrzliny.

Brusle jsme se vydali hned vyzkoušet na cyklostezku do Bráníka. Projeli jsme se podél Vltavy a přežili drobné spršky, Lotrinka mě taky naučila brzdit jinak než přídavnou brzdičkou na pravé botě, takovou tou efektní otočkou - po několika nesmělých pokusech jsem tomu přišel na kloub a když jsem zjistil, že při tomhle úkonu bych si ústa rozbít neměl, začalo se mi to líbit. :o)

Když jsme dělali druhé kolečko, dostali jsme hlad a tak jsme skočili do vodáckého klubu na klobásu a kofolu. Mezitím se šíleně rozpršelo, jídlo jsme sice přečkali pod slunečníkem, ale protože se začalo připozdívat, museli jsme chtě-nechtě na zpáteční cestu. Naštěstí je stezka lemována vzrostlými stromy, takže má charakter aleje a zeleň byla schopná většinu dešťových srážek pochytat. Jen lehce navlhlí jsme tedy dorazili k autu a převlékli se a přezuli na večerní představení.

Večer od osmi totiž v rámci Oslav Prahy proběhla na pódiu na prostranství u Národního divadla show HBO Na stojáka. Tím jsem Lotrince splnil aspoň trošku další přání - návštěvu divadla :o) Program trval asi půldruhé hodinky a na jevišti se střídalo pět interpretů, samozřejmě včetně Ivy Pazderkové, která byla naprosto nepřekonatelná ("Jo tak Národní konečně pochopilo???") nebo výborného Karla Hynka. Lukáš Pavlásek patřil k těm slabším článkům, jeho kukuřičnééééé placky je asi maximum a zrovna tuhle mexickou lidovou o tom, jak to dělají v Pueblu, nezahrál. Jeho ostatní tvorba si tak trochu tyká s trapností :o( Solidní byl nejej hiphoper Daniel Čech a poslední pani, která se "nám přišla jenom ukázat" si nějak nepamatuju... Každopádně byla to ve výsledku výborná zábava :o)

A to je pro dnešek vše, pa příště :o)