Zářící oči
JoeMax & Lotrinkas
Dnešní datum: 17. 10. 2018  Hlavní stránka :: Seznam rubrik :: Download :: Weblinks  
Hlavní menu

Vyhledávání

Vyhledat text


Články podle kalendáře
<<  Říjen  >>
PoÚtStČtSoNe
1 2 3 4 5 6 7
8 9 10 11 12 13 14
15 16 17 18 19 20 21
22 23 24 25 26 27 28
29 30 31     


Povídky

* Zářící oči

Vydáno dne 10. 05. 2007 (2730 přečtení)

Aby nám to tu nestagnovalo a měli jsme článek taky v nové rubrice, nabízíme vám k počtení povídku, kterou jsme s Lotrinkou napsali loni v prosinci :o)

-----------
Radniční hodiny právě odbíjely celou a teploměr umístěný za oknem ukazoval dvanáct stupňů nad nulou. Bylo třiadvacátého prosince, šest hodin večer. Náměstí bylo plné pestře ozdobených stánků, posázených zlatými řetězy, smrkovými větvičkami a potažených hady z malých světýlek. Z pultů se na svět smály vánoční ozdoby a cukrovinky, kolem voněla medovina a jehličí. Odněkud z reproduktorů hrály koledy a nad tím vším se vznášela krásná adventní atmosféra. Mělo to jednu malou chybu – prostranství bylo takřka liduprázdné.

    „To jsem ještě nezažila,“ prohlásila tlustá Berta. „Pomalu štědrej večír a tady ani noha. Člověk aby si na tu tržbu vzal lupu, tss!“ odfrkla si a nakopla kotlík se svařeným vínem, jako by za to mohl. Upravila si na hlavě šátek a nervózně se rozhlížela po náměstí. Obvykle v tuhle dobu v mrazech drkotala zuby, ale zájemci se tlačili kolem její pojízdné živnosti a horké víno se skořicí a hřebíčkem šlo na dračku. Každý se potřeboval zahřát. A teď? Mrholí a zákazníci nikde, hrom aby to...

    „Ba,“ přisvědčil její soused, „je to tenhle rok celý pod psa. Bůhví co se to děje, ale lidi asi provedli něco moc špatnýho, že se ti nahoře otočili k světu zády.“ Pan Korejs byl starší pán, kterému už táhlo na sedmdesát, ale tato skutečnost mu nemohla zabránit v tom, aby letos, jako už dlouhá léta, nevyrazil na trhy. Ve velkém vozíku dřepěla provizorní kamínka, z díry na boku stoupal kouř a na plotně se pekly kaštany. Lépe řečeno – už notnou chvíli připékaly, neboť dnes ještě neprodal tolik, aby mohl připravit novou várku. „Co si o tom myslíte, paní Berto?“

    Přiblížil se k nim chlapec, mohlo mu být patnáct, šestnáct let. Nebyl to obyčejný rošťák z ulice s rozevlátým účesem, kterému by koukala košile z ušmudlaných kalhot. Dlouhé světlé vlasy byly upravené, přes bílou košili měl oblečený lehký tmavomodrý kabátek, na nohou vycházkové kalhoty a modré střevíce se stříbrnou přezkou. Vypadal jako přízrak z předminulého století, který zabloudil v čase. Zastavil se u dohadujících se prodavačů a upřel na ně zvídavé, zářivě modré oči.

    Dvojice si jej po chvíli všimla. Nejprve si příchozího mlčky měřili, až se konečně ozvala prodavačka. „Chceš něco?“ vyštěkla směrem k chlapci. Ten neodpověděl, jen pohnul hlavou na stranu a oči stále upíral na trhovce. „Tak co, dáš si jednu porci, mladej?“ zabručel majitel pojízdné kaštanérie, ale odpověď také nedostal. „Tak to viděj, pane Korejs, takovýhle zákazníky nám posílá samo peklo,“ pronesla Berta ke svému kolegovi a hodila hlavou směrem k nechtěnému pozorovateli. „Pak máme něco vydělávat, když už se někdo zastaví, je to takový... individuum!“

    Chlapec se zamračil a jeho pohled se stal pronikavějším. Studený pohled pronikal prodavačům až do morků kostí a obnažoval jejich duše. Berta ledovým očím podlehla, sklopila hlavu a zabodla zrak do rudého moku. Panu Korejsovi náhle začalo být horko a špatně se mu dýchalo. Zpod čepice začal stékat pot. Obnošený kožíšek, který jej za normálních okolností chránil před zimou, si úplně rozepl, aby uvolnil nepříjemný tlak na hrudi. Několik okamžiků zíral na chlapce a bezhlasně pohyboval rty, nakonec se v něm cosi vzepjalo a zaječel: „Tak už táhni, ty floutku! O takový kunčafty, jako seš ty, tady nestojíme!“

    Podivný návštěvník se beze slova otočil a zmizel kdesi mezi stánky. Napětí ve vzduchu pomalu ustupovalo. „Co to, tamto, teda...?“ zabreptala obézní prodavačka. „Už jste něco takovýho viděl?“ Pán od kaštanů se chvíli vydýchával, pak jen zavrtěl hlavou, otřel si čelo a bekovku narazil na hlavu.

    Malá Anička koukala z okna a byla smutná. Déšť venku jí dělal starosti. Přála si, aby o Vánocích bylo všude krásně bílo, jenže když celá noc proprší, všude bude bláto. Bála se, že se k ní Ježíšek v té plískanici nestihne se všemi těmi dárky dostat včas. Původně si přála poníka. Maminka jí vysvětlila, že v nebi poníky nechovají, ale že jí místo něj Ježíšek může přinést spoustu menších věcí. A tak si sedla a napsala pořádně dlouhý dopis plný přání a slibů, že bude už navždycky hodná, a věřila, že jí Ježíšek za tu námahu odmění. Podložila si bradu dlaněmi a zadívala se do světla pouličních luceren, v nichž se odrážely děšťové kapky. Snad přece jen začne sněžit, doufala.

    Najednou si všimla chodce na druhé straně ulice. Šel těsně u stěny domů a nenápadně se rozhlížel, jako by něco nebo někoho hledal. Anička si ho pozorně prohlížela. Byl oblečený jako princ a navzdory drobnému mrholení zůstaly jeho šaty i vlasy suché. Chlapec ucítil pohled a otočil se jejím směrem. Děvčátko se rozesmálo a pohádkovému princi nadšeně zamávalo. Na tváři chlapce se také objevil lehký úsměv a slabě pokynul do okna v prvním patře. V šeru zazářily modré oči, které zkoumaly nevinnou dětskou duši a četly všechna tajná přání. Když záře pohasla, chlapec odříkal jakousi formuli a zvedl ruce k nebesům.

    Rtuť teploměru začala znenadání prudce klesat a na náměstí vtrhnul vichr. Shazoval ozdoby ze stánků, odnášel naaranžované větve a rval papírové řetězy na kusy. Jako uragán udeřil na pojízdné prodejny, horké víno rozlil na dláždění a panu Korejsovi zvrhnul láhev s vodkou. Trhovci se vyděšeně chytili jeden druhého a s křikem se navzájem podpírali v silném větru. Kamna s kaštany se převrátila do kaluže alkoholu a vzplála. Berta s Korejsem se dali na útěk. Ostatní stánkaři horečně zachraňovali zboží na pultech a zabedňovali své dřevěné budky. Mrholení přešlo v liják a posléze v silné krupobití, které nutilo kolemjdoucí schovat se v přístřescích a podloubích.

    Náhle, jako mávnutím kouzelného proutku, vítr ustal. Anička užasle pozorovala, jak kroupy přecházejí ve sněžení. Z oblohy se sypal sníh, jako když se roztrhne peřina. Země se studeným vzduchem ochladila a bílá nadílka pokryla ulice i střechy okolních domů. Děvčátko bylo štěstím bez sebe, smálo se na celé kolo a tleskalo malými ručkami. Hurá, budou bílé Vánoce a Ježíšek přijede na saních!

    Chlapec ještě chvíli pozoroval nelíčenou dětskou radost, pak spokojeně pokýval hlavou a vydal se zase na cestu. Šel zasněženou ulicí, kolem něj padaly sněhové vločky, ale jeho oblek byl vlhkostí netknutý a co víc, ve sněhu nezanechával stopy. Odešel a nikdo neví, kdo to byl. Třeba se někdy vrátí, a třeba potká právě Vás.
-----------


[Akt. známka: 1,00 / Počet hlasů: 1] 1 2 3 4 5
Celý článek | Autor: JoeMax

Novinky
18.04.2010: Blbá sopka!
Kvůli zrušeným letům si musíme pobyt v NY prodloužit o týden, první volný spoj do EU je 25.4. :(

14.04.2010: Jsme v New Yorku!
Zdárně jsme přistáli, ubytovali se a teď vyrážíme na sváču a do města. Večer (je tu teprv 15:54) napíšeme víc!

11.05.2009: resisTrance vol.6:
Nový DJ set v žánru trance/ progressive ke stažení v sekci Download! Šesté pokračování série resisTrance je tentokrát tvrdší a dupavější, tak přeji příjemný poslech :)

11.01.2009: AC Žíznivci
vybojovali v zimním Exit Fortuna Cupu fantastické třetí místo! :o)

01.01.2009: Omlouváme se
předem za možný krátkodobý výpadek kolem 2.-5. ledna kvůli údržbě serveru.

01.01.2009: Joe & Lotrinka
přejí všem návštěvníkům hodně štěstí do roku 2009 :o)

16.11.2008: Ze sportu:
Milovičtí fotbalisté mají po několika dvouciferných vítězstvích po půlce sezóny jasně nakročeno do I.A třídy, s náskokem 12 bodů jasně vedou tabulku. Benátečtí hokejisté se zuby nehty drží v 1. lize, jsou mezi 16 týmy na 14. místě. Uvidíme, jak se povede novému kouči...

28.07.2008: Nejezděte
se koupat na Sadskou. My si pak nemáme kam lehnout :-D

05.07.2008: Jedeme na
dovču, takže o nás nějaký čas neuslyšíte, ale zato pak přineseme novou fotogalerii z hor a doženeme článkový deficit :o) J&L

23.06.2008: Plný počet
získaly Milovice z posledních dvou ligových zápasů, na jejich setrvání v okresním přeboru už to ale nic nezměnilo. Na hřišti jsem s foťákem chyběl, zmohl mě Francinův ležák :-D

Google

Naše megastránky běží na systému phpRS.